Jak dokazuje v poslední době celá řada vědeckých prací, zastavit oteplení planety pod dvěma stupni Celsia už je možné jen při skutečně rychlé a zásadní změně. Při současné rychlosti a (ne)ambicióznosti politických závazků se rozhoduje spíše o tom, jestli se oteplí o 4 nebo o 6º C. Chceme-li se takovýmto scénářům vyhnout, je třeba co nejdříve projít procesem dekarbonizace a přejít na tzv. bezuhlíkovou ekonomiku. Tedy hospodářství prakticky nevyužívající fosilní zdroje energie.

Představa bezuhlíkové ekonomiky v roce 2050 může leckomu připadat stejně zábavná jako představy z poloviny minulého století, že v roce 2000 bude mít skoro každý evropan svůj vlastní počítač. Přitom by nám ale neměl unikat jeden důležitý detail. Jak dokazuje čím dál tím větší množství studií, hospodářství bez emisí skleníkových plynů je možné v evropském kontextu dosáhnout se současnými technologiemi mezi lety 2030 a 2050. A to s předpokladem zachování současné životní úrovně.

Bezuhlíková Evropa v roce 2050?

Studie Zero Carbon Britain ukazuje na příkladu Velké Británie, jakým způsobem by mohla taková společnost fungovat již v roce 2030. Podobný plán pak připravila také Dánská společnost inženýrů. Další studie pak existují ve více variantách prakticky pro každý evropský stát.

Zásadním spojovacím prvkem takovýchto studií je důraz na efektivní využívání energie na straně jedné a posilování obnovitelných zdrojů energie na straně druhé. Představa, že obnovitelné zdroje pokryjí veškerou současnou spotřebu energie je v krátkodobém časovém horizontu nereálná. Pokud se ale využije potenciálu úspor a efektivity, je možné spotřebu snížit na úroveň, kterou již obnovitelné zdroje zabezpečit dokáží.

Velký potenciál úspor leží zejména v sektoru budov. Již dnes lze stavět či rekonstruovat domy do standartu s téměř nulovou spotřebou energie. Nedávno takový dům otevírala v Brně Nadace Partnerství. Do budoucna se pak dá počítat s domy, které budou díky výborné izolaci a využívání obnovitelných zdrojů energie v celkovém součtu více energie dodávat než spotřebovávat. Tzv. aktivní domy jsou technicky realizovatelné již dnes, je jen otázkou času, kdy se začnou šířit stejně jako již dnes domy nízkoenergetické.

S přechodem energetiky na obnovitelné zdroje energie bude hlavní změna spočívat v organizaci spotřeby energie. Přirozená variabilita obnovitelných zdrojů může být částečně eliminována investicemi do celoevropské přenosové soustavy (které jsou i bez toho zcela nezbytné). I tak nás ale čeká jiný systém, než na jaký jsme zvyklí. Vzhledem ke změně elektrických rozvodů na tzv. chytré  sítě (smart grid) získají možnost systém ovlivňovat koncoví zákazníci. A to proto, že elektrická síť bude na základě aktuální produkce energie vysílat spotřebitelům cenové signály. Když bude energie dostatek, bude levná, když bude hrozit nedostatek, bude dražší.

Jednoduchým příkladem takové změny může být třeba fungování domácích spotřebičů.  Lidé si budou moci na spotřebičích nastavit, při jaké cenové hladině se má spustit myčka na nádobí nebo v jakém cenovém rozpětí má tepelné čerpadlo vytápět dům. A stejně tak za jakou cenu se má baterie v domácím elektromobilu nabíjet či naopak od jaké ceny má energii z baterie do sítě prodávat. Takový systém si není při současném trendu chytrých telefonů složité představit.

A co bezuhlíkaté Česko?

Zatímco se země na sever a na západ od nás připravují na dekarbonizaci pomocí moderních technologií, české Ministerstvo průmyslu řeší, jak ze státních prostředků dotovat drahou a zastarávající jadernou technologii a jak umožnit uhelným společnostem těžit fosilní paliva i za stanovenými limity těžby. I v České republice přitom máme studie ukazující na základě výpočtů Německých výzkumných ústavů, jak by mohla fungovat dekarbonizace v našich podmínkách. Chcete-li vědět jak, podívejte se na dvě z nich – Chytrou energii a Energetickou revoluci.

Jan Labohý, Ekologický institut Veronica